Nedávný klimatický summit COP30 v brazilském Belemu skončil obvyklým zklamáním: nesplněné cíle, zpoždění financování a oslabené závazky. Zatímco mezinárodní sliby zůstávají důležité, smysluplná opatření v oblasti klimatu se stále více odehrávají mimo formální strukturu OSN, poháněná koalicemi, trhy a cílenými iniciativami. Navzdory pomalému tempu globálních dohod dochází k významnému pokroku na trzích s uhlíkem, ochraně tropických pralesů a řešení oceánů.
Nové uhlíkové trhy pro rozvojové ekonomiky
Jedním z nejslibnějších pokroků je vznik regulovaných trhů s uhlíkem, které mají podnítit snižování emisí. Základní myšlenka je jednoduchá: společnosti, které překračují cíle snížení emisí, mohou prodávat kredity těm, kteří se jich snaží dosáhnout, čímž se urychlí dekarbonizace. Hlavní překážkou však zůstávají obavy z „greenwashingu“, kdy společnosti nepravdivě tvrdí, že uhlíková neutralita.
Za účelem vyřešení tohoto problému zahájila Brazílie na COP30 koalici pro dodržování otevřeného trhu s uhlíkem, ke které se připojilo 18 zemí včetně EU, Číny a Spojeného království. Cílem této koalice je standardizovat uhlíkové účetnictví, zajistit transparentnost a předcházet podvodným tvrzením. Odborníci tvrdí, že účast velkých producentů emisí, jako je Indonésie a Indie, je kritická, protože tyto země budou představovat většinu budoucích emisí. Pro rozvíjející se ekonomiky, jako je Mosambik, mohou trhy s dodržováním předpisů učinit zelená průmyslová odvětví – jako je výroba hliníku na vodní energii – ekonomicky konkurenceschopná, protože dovoz s vysokým obsahem uhlíku bude podléhat vyšším daním.
Financování obnovy tropických pralesů
Lesy byly z konečné dohody COP30 znatelně vynechány, přestože se summit konal v Amazonii. To zdůrazňuje rostoucí propast mezi mezinárodními jednáními a místním úsilím o ochranu přírody. Fond Rainforests Forever (TFFF), podporovaný Brazílií a Světovou bankou, navrhuje nový model financování. Na rozdíl od tradičních klimatických fondů, které se spoléhají na dary, je TFFF nadací, která odměňuje země za ochranu lesů prostřednictvím návratnosti investic.
I když tato iniciativa získala širokou podporu, počáteční závazky byly pouze 6,6 miliardy USD oproti cíli 25 miliard USD a existují obavy, že původní obyvatelé mohou být vynecháni z finanční struktury. Francie také přislíbila 2,5 miliardy dolarů na pět let na ochranu deštného pralesa v povodí Konga a 1,8 miliardy dolarů bylo přiděleno na podporu domorodých pozemkových práv – uznávajíc, že lesy spravované místními komunitami mají nižší míru odlesňování.
Stoupající příliv oceánských klimatických řešení
Řešení pro oceány nabývají na síle jako zásadní pro opatření v oblasti klimatu, ačkoli v konečné dohodě COP30 nebyly dostatečně zastoupeny. Brazílie jmenovala Marinese Schererovou zvláštním vyslancem pro oceány, který představil Blue Pack, plán na urychlení stávajících řešení oceánského klimatu do roku 2028, včetně pobřežní větrné energie, lodní dopravy s nulovými emisemi a udržitelné akvakultury.
Brazílie a Francie společně spustily Ocean Task Force, integrující oceánská řešení do národních klimatických akčních plánů (NDC). Sedmnáct zemí se připojilo k NDC Blue Challenge a zavázaly se zahrnout oceánská řešení do svých aktualizovaných plánů. Brazílie se také zavázala, že do roku 2030 bude udržitelně spravovat své pobřeží o rozloze 3,68 milionu kilometrů čtverečních.
Navzdory těmto úspěchům Scherer zdůrazňuje, že energetická transformace a financování klimatu pro zranitelné země zůstávají hlavními prioritami. Opatření týkající se oceánů je opatření v oblasti klimatu, ale problém se nyní přesouvá od plánování k realizaci.
Na závěr, i když mezinárodní klimatické summity zůstávají důležité, skutečný pokrok stále více závisí na dobrovolných koalicích, tržních pobídkách a cílených iniciativách. Nyní se obracíme k praktickým řešením, která fungují souběžně – a někdy nezávisle – na globálních jednáních. Budoucnost opatření v oblasti klimatu nespočívá pouze ve slibech, ale také v hmatatelných výsledcích.
